Z církevního pohledu jsou „Velikonoce“ nejvýznamnějším svátkem roku. Jedná se o svátek ukřižování a následném z mrtvých vstání Ježíše Krista, který je od svého začátku spojený s židovským svátkem Pesach. Postupem času se z Velikonoc stává samostatný křesťanský svátek bez židovského vlivu. Velikonoce nemají pevně dané datum a jsou to tzv. pohyblivé svátky (datum se mění v závislosti na datu prvního úplňku po jarní rovnodennosti – připadají na první neděli po prvním jarním úplňku). Za zmínku jistě stojí, že křesťané se jaksi nedohodli na přesném výpočtu data. Takže, zatímco katolíci a západní církve vypočítávají Velikonoce podle gregoriánského kalendáře, většina východních církví používá k výpočtu juliánský kalendář. V důsledku toho tak pravoslavné Velikonoce začínají většinou později.
Pomineme-li církevní liturgie, velikonoční svátky vnímáme hlavně jako vítání jara a s nimi související krásné lidové tradice a zvyklosti. Ty se samozřejmě liší kraj od kraje. Ale všichni jistě známe řechtání speciálními řechtačkami (nahrazující zvuk zvonů, které odletěly do Říma) nebo odměnu v podobě krásně vybarvených vajec, kterou dostávají koledníci na „Velikonoční pondělí“ dopoledne poté co ženy a dívky, při odříkání jednoduché koledy, vyšlehají upletenou pomláskou z vrbového proutí (aby ženy byly zdravé a plodné po celý příští rok).
Podobně jako svátek narození Ježíše Krista – Vánoce, mají i Velikonoce svá specifika na našem svátečním stole. Ta jsou samozřejmě dány především roční dobou – přicházejícím jarem, jakožto též čtyřmi základními surovinami s těmito svátky nedílně spojenými.
Jsou to: beránek, vejce, mléko a mladé čerstvé bylinky. I v naší kuchyni se snažíme v každém velikonočním pokrmu mít zastoupeny alespoň některé z nich.
Mléko, potažmo smetana je „Boží dar“ a je přirozenou surovinou používanou v drtivé většině připravovaných velikonočních specialit. Bez něj se málo který recept připravovaný k příležitosti velikonočních svátků obejde.
Mladé čerstvé bylinky provázejí náš velikonoční jídelníček po celou dobu svátků (samozřejmě kromě sladkých pokrmů). Jistě s nimi nešetříme nejen pro chuť, ale i pro barevné osvěžení, které ke svátkům jara patří.
Konzumace beránka neboli jehněčího či skopového masa je zmiňována již v Bibli, kde je skopová pečeně uváděna jako obřadní pokrm před odchodem Židů z Egypta. V křesťanství je beránek Boží jedním ze symbolů Ježíše Krista, neboť „on je beránek obětovaný za spásu světa“. V křesťanství beránek symbolizuje nevinnost, čistotu a poslušnost.
„Skopová kýta na majoránce“ s použitím čerstvé bylinky se jistě nikterak nevzdaluje od pokrmu vhodného k tonuto období, stejně tak, jako „Skopové maso na česneku“ , zvláště doplníme-li jej přílohou z mladého špenátu. Sváteční punc dodáme jistě některým receptem z masa jehněčího, např.: „Jehněčí kýta na tymiánu s bramborami, zeleninou a feta sýrem“ nebo „Roláda z jehněčí kýty s římským kmínem a listovým špenátem“ . V období velikonočních svátků můžeme mít i čas na jehněčí předem marinované, například „Marinovaná jehněčí žebra pečená na černém pivě, salát z kysaného zelí s římským kmínem“ či „Jehněčí krk v česnekovo-tymiánové marinádě pečený na červeném víně“ .
„Skopová kýta na majoránce“ s použitím čerstvé bylinky se jistě nikterak nevzdaluje od pokrmu vhodného k tonuto období, stejně tak, jako „Skopové maso na česneku“ , zvláště doplníme-li jej přílohou z mladého špenátu. Sváteční punc dodáme jistě některým receptem z masa jehněčího, např.: „Jehněčí kýta na tymiánu s bramborami, zeleninou a feta sýrem“ nebo „Roláda z jehněčí kýty s římským kmínem a listovým špenátem“ . V období velikonočních svátků můžeme mít i čas na jehněčí předem marinované, například „Marinovaná jehněčí žebra pečená na černém pivě, salát z kysaného zelí s římským kmínem“ či „Jehněčí krk v česnekovo-tymiánové marinádě pečený na červeném víně“ .
Nesmíme zapomenout na kvalitní polévku. Třeba vykostění jehněčí kýty nám dává surovinu pro přímo luxusní vývarovou polévku „Jehněčí vývar s játrovými knedlíčky (a celestýnskými nudlemi)“ .
Zdaleka ne všem však vyhovuje specifická chuť i vůně skopového nebo jehněčího. Proto na našem stole i o velikonočních svátcích převažují pokrmy z jiných druhů mas. Zvláště drůbež, kterou můžeme doplnit (nadít) nádivkou, jenž nám umožňuje využití několika surovin příznačných k tomuto jarnímu období – mléko, vejce, mladé bylinky. Naším tipem mohou být recepty: „Pečené kuře na rozmarýnu s mandlovou nádivkou„ nebo „Staročeská kachna s kopřivovou nádivkou“ .
Pokud jsme se dotkli tématu „nádivka“, tak u příležitosti svátku z mrtvých vstání Ježíše Krista pečeme nádivku nejen jako doplněk masa, ale hlavně jako specifický hlavní chod, právě s přidáním mas přímo do nádivky (která jsou potřeba po předvelikonočním půstu) a vhodnou přílohou „Barevná velikonoční nádivka s pórkovou bramborovou kaší a zelným salátem s mrkví“ .
Náš dvojitý recept „Velikonoční sekaná / Pštrosí vejce“ je ideální možností zakomponovat čtyři hlavní velikonoční suroviny do jednoho pokrmu (pouze s obměnou použitého masa v našem receptu). Viditelná struktura celých vařených vajec je patrná v obou variantách receptu, ale těžko budeme čekat na vykoledovaná vejce, protože tuto vynikající sekanou si jistě dopřejeme již během volna o velikonočních svátcích.
Vejce představuje symbol nového znovuzrození. Je zastoupeno snad ve všech tradičních velikonočních pokrmech. Na „Velikonoční pondělí“ dle každoroční letité tradice probíhá koledování. Odměnou koledníků za dopolední snažení „lískat co nejvíce žen a dívek“ bývají převážně vykoledovaná vařená vejce, více či méně barvená či zdobená (tedy kromě opice za krky koledníků). Je to trochu blbě nastaveno – koledování hlavně na vsích a šup zpátky do města. Z pohledu policajtů je to to na rozdíl od zemědělců úplně obráceně. Ti mají žně na počátku jara. Nicméně je na hospodyňkách, jak si poradí s přísunem vykoledovaných vařených vajec, potažmo též i s těmi vejci jenž nestihly potencionálním koledníkům rozdat. Proto existuje bezpočet variací na vaječné pomazánky a saláty. Některé naše domácí recepty předkládáme i my: „Vajíčková pomazánka s tvarohem a uzeným masem“ , „Vajíčková pomazánka s majonézou“ nebo „Klasický vajíčkový salát s nakládanými okurkami a majonézou“ , „Vajíčkový majonézový salát“ , či „Vajíčkový salát se sušenými rajčaty a zakysanou smetanou“ .
Výborná „Domácí vaječná tlačenka“ nebo „Ruské vejce v aspiku“ jsou též skvělými nápady na zpracování vařených vajec.
Máme-li předem uvařenou dobrou českou klasickou „Koprovou omáčku“ , pak jako když ji najdeme. Hovězí maso nám vykoledovaná vejce bohatě nahradí. Též „Štěpánská hovězí pečeně“ je výborný tip na klasickou omáčkovou specialitu ve které uvařená vejce dobře zužitkujeme.
Nesmíme zapomenout na sladkou část těchto svátků. V současné době marketingově jednoznačně vítězí pečivo zhmotněné do podoby beránka (zřídka zajíce). U těchto výrobků je základem kvalitní forma. A to nepřeháníme, můžete mít super těsto, ale nekvalitní forma (vymazaná i vysypaná) nám naše snažení dokáže dokonale znepříjemnit (např. ulomeným uchem apod.). Podobné to může být i ve volbě těsta. V naší domácí kuchyni preferujeme beránka vláčného, příjemně jedlého tak, aby se nám „neprášilo od huby“. Toho docílíme s naším, léta vyzkoušeným receptem na „Velikonoční beránek z tvarohového těsta s vlašskými ořechy“ .
Nedílnou součástí velikonočních svátků je pečení mazance (peče se na velikonoční Bílou sobotu). Možná, že málo která hospodyňka se pozastaví nad naším názvem „Tvarohový kynutý mazanec“ , ale věřte nebo ne, bez tvarohu mazanec není mazancem, což je historicky ověřeno. Ostatně tvaroh vyráběný z mléka je, kromě dále přidávaného mléka a vajec, hlavní ingrediencí velikonoční. Pouze domácí přípravou si můžeme upéci pravý mazanec (v supermarketech jsou neskutečné paskvily pod tímto názvem). Při domácí výrobě tohoto sladkého pečiva máme jedinečnou možnost využít křesťanský symbol – kříž zaříznutím do těsta bochánku před pečením.
Před vánočními svátky mají hospodyňky plné ruce práce s přípravou a pečením cukroví. To se s předstihem velikonočních oslav neděje, protože jediným domácím výrobkem, který je nazýván „Velikonočním cukrovým“ jsou „Boží milosti“ . Velmi jednoduchá a rychlá příprava má jistě význam v ulehčení domácích velikonočních prací hospodyněk. Boží milosti se konzumují čerstvě usmažené, nejlépe ještě teplé.
Symbol zajíčka tak trochu popírá křesťanské svátky jako takové. Zajíc (divoký králík) byl spojován s pohanskými rituály dávno před vznikem křesťanství. Ostatně katolická církev se k tomuto symbolu raději moc nevyjadřuje. Ale my si můžeme vesele udělat staročeský recept „Zaječí stehno na černo“ . Nic na plat, že zajíci se střílejí „ofiko“ pouze do konce roku, vyzrání této zvěřiny přece také trvá.
Co dodat. Velikonoce jsou křesťanské svátky které u nás přetrvali staletí. Během nich se i kultura a obyčeje v domácím prostředí postupně měnili, ale ne tak výrazně jako v poslední době. Svátky se stávají pouze komerční záležitostí. Lidé velikonoční svátky vnímají pouze jako dny volna a zaslouženého oddychu. Na mnoho variant v domácím kuchtění se téměř zapomíná…
Všem lidem přejeme krásné a pohodové prožití velikonočních svátků. Pokud Vám čas ve vaší kuchyni zpříjemní některý z našich receptů, budeme rádi.
Nejnovější komentáře