Všeobecně řečeno pokrmy připravované grilováním nejsou sezonní záležitostí a je též tenká hranice mezi ogrilování patřičné suroviny nebo její tepelná úprava na pánvi či v troubě.
Je mnoho elektrických spotřebičů vhodných ke každodennímu grilování různých surovin přímo uvnitř našich domácností. Můžeme jmenovat třeba různé salamandry s horním grilovacím účinkem, stolní elektrické, třeba kamenné grilovací desky (tály), různé kontaktní grily (obyčejný toustovač je také gril), ale hlavně se v drtivé většině všech domácností nachází klasická trouba s horní a spodní funkcí „gril“. To je běžnou součástí tepelné úpravy pokrmů a mnohdy si ani neuvědomíme, že vlastně grilujeme často, byť různým způsobem.
Pokud bychom chtěli grilování vměstnat do jakéhosi sezónního rámce, tak hovoříme o „venkovním grilování“ na chalupách, chatách, zahradách u domů, ale třeba i na terasách či balkonech a lodžiích u našich bytů. Od počátku jara, až do nástupu zimního období – tak by se velice jednoduše dala charakterizovat „grilovací sezóna“. Je to díky počasí a vhodným podmínkám pro grilování.
Ano „počasí“, to je ten správný výraz vhodný k venkovnímu grilování. Takže v různých podmínkách a čase (když už máme prodloužený víkend nebo dovolenou, tak budeme grilovat) se grilovací sezóna velmi mění. Právě tomu, jaké je počasí přizpůsobujeme tuto venkovní kulinářskou aktivitu. Jarní dny a babí léto nám dávají nejvíce prostoru k užití si té správné „grilovačky“. V parném létě grilování často posouváme raději na pozdní večerní hodiny (ranní grilovačka také není k zahození).
Charakter venkovního grilování se mění v závislosti na použitém grilu (plynový gril nebo různé grily na tuhá paliva), u grilů na tuhá paliva i tím, čím topíme. Jak plynové grily, tak grily na tuhá paliva mají své kouzlo a s tím spojené výhody i nevýhody. U obou variant dbáme na základní zásadu grilování: griluje se na žáru, nikoli na přímém plameni. Odkapávání šťávy nebo marinády z masa přes rošt je potravou pro vyšlehávající plameny, proto často používáme celistvé tály, grilovací tácky či jiné vychytávky (např. zabalení do alobalu).
Dá se říci, že plynový gril má více výhod než nevýhod. Připojením k Propan-butanové (nebo na čistý Propan) tlakové lahve (bomby), otočením regulačním ovladačem (dle potřeby na danou zónu grilu) máme rozpáleno ke grilování během několika minut. Hořáky (dobře regulovatelné na patřičný výkon) jsou opatřeny kryty zabraňující přímému ohni. Nejen klasické rošty, ale i tál je klasickou výbavou plynových grilů. Zkrátka plynový gril patří všude tam, kde, nemáme po ruce dříví (hlavně na zmíněné lodžie, balkony či terasy větších domů nejen panelákových). I když při grilování na plynovém grilu využíváme vychytávky na teplotu (otvíráním, zavíráním nebo podkládáním krytu) ochuzujeme se o ten kouř, vznikající při grilování na grilech s tuhými palivy, který výrazně přispívá k vůni grilovaných surovin – to je ta nevýhoda.
Grily na tuhá paliva jsou rozmanitějších druhů a právě podle nich volíme i druh paliva.
Pokud se zastavíme u komerčně vyráběných grilů tak většinou nezbývá, nežli používat též komerčně prodávané dřevěné uhlí nebo brikety. Zde, už při pouhé volbě paliva máme problém – dilema. Dřevěné uhlí nebo brikety?
Samotné dřevěné uhlí vydává daleko větší žár než brikety, ovšem za předpokladu drobnějšího a hlavně stejnoměrně rozloženého zpracování uhlí. V běžném obchodu (v supermarketu či na předražené čerpací stanici) takový produkt těžko získáme. Velké kusy uhlí a naopak velké množství uhelného prášku musí každého odradit a nákup kvalitního „gastro uhlí“ ve specializovaných obchodech cenově pro domácí grilování nedává smysl. Takže většina lidí se přiklání k briketám, které při svému pravidelnému uspořádání dávají v grilu větší možnost provzdušnění a lépe zcela vyhoří (ocení i zahrádkáři na kompost). Výhoda dokonale rozpálených briket či uhlí oproti dřevu je v stálejším, delším žáru.
Ovšem ne vždy grilujeme na komerčních grilech. Velmi oblíbené jsou kamenné či zděné grily ve stylu krbu i jiné po domácku vyrobené grily. Právě ty dávají možnost roztopení toho nejlepšího, surovin z lesa – dřeva a šišek. Já tomu říkám to pravé chatařské grilování, zvláště pokud máte les za zády. To je to nejlepší čeho je možné u grilování dosáhnout a na grilované potravině je to poznat i přesto, že samotné grilování je méně pohodlné. K regulování plamenu a žáru používáme vodu v ručním rozprašovači a absenci tálu nahrazujeme grilovacími tácky nebo jinými, již zmíněnými praktikami…
Receptů na grilovací pokrmy je mnoho a vydaly by na nejednu knihu s tímto zaměřením. V naší kuchařce, potažmo zde na stránkách našeho kulinářského webu, samozřejmě naleznete grilovací speciality zařazené v patřičných kategoriích (kapitolách), hlavně podle druhů mas.
Ano právě maso vévodí na našich grilech nejčastěji a je důležité si připomenout, že dostatečně dlouhé naložení (marinování) masa v ingrediencích, které pokrm nejen dochucují, ale maso též křehčí, je důležitý proces (výjimkou jsou ryby, kde stačí pouze krátké marinování).
Jistě nezapomeneme využít náš rozpálený gril k přípravě vhodné přílohy, tedy hlavně zeleniny. Tu též předem vhodně upravíme: například brambory předem předvaříme a dochutíme, cuketu a podobnou zeleninu necháme působením soli „vypotit“ a též kořením či bylinkami dochutíme, jinou čerstvou zeleninu (třeba cibuli či papriky) můžeme namáčet do marinády k masu apod.
Výběr našich „grilovacích“ receptů s přímým odkazem předkládáme právě zde.
Připomínáme, že použití venkovních grilů je jen jednou z alternativ přípravy našich receptů a že máme též troubu nebo pánev…
Šašlik z mletého masa s pečenými brambůrkami

error: Kopírování obsahu je zakázané