Chřest, nazývaný též špergl, je trvalá bylina patřící do početného rodu „asparágusů“. Pravlastí chřestu jsou stepní oblasti střední Asie a jižního Ruska, proto odolává mrazu i suchu. Nemá však rád těžké a vlhké půdy. Historické nálezy svědčí o tom, že chřest pěstovali už staří Řekové a Římané před více než 2000 lety. Do vnitrozemí Evropy se chřest dostal v 15. století a ve středověku se začal v západní Evropě pěstovat v klášterních zahradách pro léčebné kúry. Proto dostal přídomek lékařský (Asparagus officinalis). V novověku se pěstování této velmi zdravé zeleniny rozšířilo po celé Evropě, neboť křehoučké mladé výhonky se staly oblíbenou delikatesní pochoutkou a zpočátku byl považován za výsadu šlechticů. I v Česku (hlavně na Moravě) má pěstování chřestu dlouholetou tradici (např. v Ivančicích u Brna nebo v Hostíně u Vojkovic). Komunisté však vtiskli chřestu nálepku nechtěného buržoazního přežitku, a tak jsme na dlouhou dobu ztratili povědomí nejen o jeho pěstování, chuti, kvalitě, ale i kuchyňské přípravě. To se postupně mění k lepšímu a obliba chřestu u nás každoročně opět stoupá, což je velice dobře, hlavně, když známe léčebné účinky chřestu a víme o jeho příznivém nutričním látkové složení.
Chřest mimo jiné léčí a prospívá při onemocnění ledvin a močového měchýře, při poruchách funkcí jater a žlučníku. Příznivě působí na srdce a krevní oběh, ale i na nervovou soustavu, když ulevuje od bolesti zad. Bohatý je na vlákniny, má velký obsah vody a bílkovin, ale málo sacharidů a lipidů. Významně jsou v něm zastoupeny vitaminy A, B1, B2, C, E, niacin a kyselina listová.
Zajímavostí je, že požití chřestu velmi dobře odbourává zbytky alkoholu v těle, tlumí únavu i čistí pleť. Chřest je výrazně močopudný a větší množství požití chřestu se projeví i na specifickém aróma moči.
Chřest mimo jiné léčí a prospívá při onemocnění ledvin a močového měchýře, při poruchách funkcí jater a žlučníku. Příznivě působí na srdce a krevní oběh, ale i na nervovou soustavu, když ulevuje od bolesti zad. Bohatý je na vlákniny, má velký obsah vody a bílkovin, ale málo sacharidů a lipidů. Významně jsou v něm zastoupeny vitaminy A, B1, B2, C, E, niacin a kyselina listová.
Zajímavostí je, že požití chřestu velmi dobře odbourává zbytky alkoholu v těle, tlumí únavu i čistí pleť. Chřest je výrazně močopudný a větší množství požití chřestu se projeví i na specifickém aróma moči.
I když existuje na 300 odrůd chřestu, rozlišujeme chřest hlavně podle barvy a způsobu pěstování na bílý a zelený.
Pod zemí je stonek vždy bílý. Když vykoukne nad zem, tak vlivem světla a fotosyntézy nejprve zfialoví, posléze zezelená. Velmi důležité je při nákupu v době chřestové sezony (od dubna do konce června) dávat pozor na čerstvost chřestu (bílého i zeleného). Čerstvý chřest je pevný, stonek při zlomení křupne.
Aby se zabránilo přístupu světla, vrší se při pěstování nad sazenice chřestu půda (používají se i různé tmavé fólie). Bílé pazochy je vždy nutné před zpracováním řádně oškrábat a dřevnaté konce stonků odkrojit (můžeme vyvařit ve vývaru). Míra dřevnatosti hodně závisí na stáří, resp. mladosti chřestu. Čerstvé pazochy jsou skutečně bílé, nikoli nahnědlé.
Pod zemí je stonek vždy bílý. Když vykoukne nad zem, tak vlivem světla a fotosyntézy nejprve zfialoví, posléze zezelená. Velmi důležité je při nákupu v době chřestové sezony (od dubna do konce června) dávat pozor na čerstvost chřestu (bílého i zeleného). Čerstvý chřest je pevný, stonek při zlomení křupne.
Aby se zabránilo přístupu světla, vrší se při pěstování nad sazenice chřestu půda (používají se i různé tmavé fólie). Bílé pazochy je vždy nutné před zpracováním řádně oškrábat a dřevnaté konce stonků odkrojit (můžeme vyvařit ve vývaru). Míra dřevnatosti hodně závisí na stáří, resp. mladosti chřestu. Čerstvé pazochy jsou skutečně bílé, nikoli nahnědlé.
Častou otázkou bývá, zda v naší domácí kuchyni použít chřest bílý či zelený. Je to podle použití.
Bílý chřest je vhodný pro delší tepelné zpracování při vaření polévek či omáček. Musíme jej však vždy oškrábat (kromě vrchní části pazochů), ale vaříme jej jako jinou zeleninu (nemusíme na stojato).
Zelený chřest vaříme vždy „na stojáka“ a krátkou dobu. Je výborný jako příloha nebo součást či základ různých salátů a zapečených pokrmů.
A pokud se setkáme s chřestem fialovým, to je mladší varianta chřestu zeleného (raději též oloupat a vařit o něco déle, než chřest zelený).
Bílý chřest je vhodný pro delší tepelné zpracování při vaření polévek či omáček. Musíme jej však vždy oškrábat (kromě vrchní části pazochů), ale vaříme jej jako jinou zeleninu (nemusíme na stojato).
Zelený chřest vaříme vždy „na stojáka“ a krátkou dobu. Je výborný jako příloha nebo součást či základ různých salátů a zapečených pokrmů.
A pokud se setkáme s chřestem fialovým, to je mladší varianta chřestu zeleného (raději též oloupat a vařit o něco déle, než chřest zelený).
„Chřestová polévka se smetanou a medvědím česnekem“ je naší ukázkou na využití bílého chřestu, protože na jaře se chřestová sezóna prolíná s dobou růstu listů medvědího česneku. Je to taková ozdravující „bomba“ pro náš organismus po zimě, s využitím obou těchto výjimečných bylin.
„Vařený zelený chřest s holandskou omáčkou“ je náš dvoj recept na uvaření zeleného chřestu s vhodným doplněním holandské omáčky. Můžeme jej využít jako přílohu k mnoha pokrmům (rybám, vařeným, pečeným či grilovaným masům), ale může posloužit i jako samostatný předkrm…
-
Náš TIP na PDF recept: Chřestová polévka se smetanou a medvědím česnekem
-
Náš TIP na PDF recept: Vařený zelený chřest s holandskou omáčkou
Nejnovější komentáře