Slovo tarhoňa pochází ze staroperského tarhana, což napovídá prapůvodu tohoto těstovinového pokrmu (kočovníci z Přední Asie původně vařili směs z mletého obilí s kyselým mlékem do podoby kaše).
V 16. století se s tureckými nájezdníky tarhoňa (maďarsky tarhonya) dostala do Uher, kde záhy zdomácněla v podobě těstovinových drobných nočků z jednoduchého, tuhého těsta (mouky, vajec, špetky soli a kapky vody). Dnes můžeme o tarhoně hovořit jako o maďarské, potažmo i slovenské specialitě.
V Maďarsku a na Slovensku se tarhoňa běžně prodává v sušeném, průmyslovém zpracování.
U nás tento polotovar seženeme pouze sporadicky, ale jeho příprava je velmi jednoduchá. Ostatně, jedná se o totožné těsto, které v Čechách od nepaměti používáme k výrobě domácích polévkových nudlí či „strouhání“ do polévky.
Pokud běžně v naší kuchyni připravujeme domácí nudle do polévky, máme při výrobě tarhoni napůl vyhráno.
Ale pouze jen, co se těsta týká, protože tarhoňu nevaříme ve vodě jako nudle, nýbrž restujeme a následně dusíme v přísném poměru vody k těstovině (připomíná to přípravu dušené rýže).
I když se tarhoňa používá jako základ k celé řadě maďarských i slovenských specialit, v české kuchyni se snad nejlépe uplatní jako skvělá těstovinová příloha…
