Škubánky jsou staročeským pokrmem, běžným jídlem i v chudých domácnostech, které připravovaly hospodyňky snad v každé české chalupě. Původně se tato bramborová specialita zahuštěná moukou podávala jako hlavní chod, a to jak na slaný způsob (např. omaštěné sádlem s orestovanou cibulkou, či se sýrem nebo se slaninou, a k tomu nakládanou okurku), tak na sladko, což měly rády hlavně děti (sypané mletým mákem, skořicí nebo pracharandou – roztlučenými sušenými hruškami, dochucené cukrem a polévané rozpuštěným máslem). Název „Škubánky“ (v západních Čechách se jim říkalo též „Kucmoch“) je odvozen od vlastnosti bramborové hmoty, která se při vlastní přípravě i při podávání má sklon trhat neboli škubat.
Zajímavé je, že tento pokrm v domácí podobě našich praprababiček se po staletí těšil velké oblibě. Zlom nastal až s příchodem školních jídelen a závodů na společné stravování, kde byly klasické škubánky téměř všem znechuceny. V té době se v českých domácnostech začala více využívat varianta přípravy škubánek do formy přílohy, tedy hotové škubánkové „těsto“ osmažit na sádle (dříve byly známé spíše placičky opékané nasucho na plotně, tzv. škubánkové opečenky či spěšinky). Místo klasických větších šišek můžeme ze škubánkové hmoty opékat třeba krokety, šulánky či placičky.
Je namístě oprášit tento recept s českou tradicí alespoň jako skvělou přílohu, která může být protipólem některých nově vznikajících „zaručeně zdravých“, ale méně chutných kuchařských experimentů…
