Rajče jedlé, též lilek rajče (Solanum lycopersicum L., 1753) je trvalka bylinného charakteru. Rajče je víceletá rostlina. Jako jednoletka se pěstuje kvůli tomu, že není odolná proti mrazu. Patří do čeledi lilkovitých. I když jsme zvyklí řadit rajče mezi zeleninu, botanicky jde spíše o ovoce. Pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Prvními pěstiteli rajčat byli asi peruánští indiáni, kteří je používali jako potravu, a to již v 5. století před n. l. Domorodí obyvatelé Jižní Ameriky ještě před začátkem našeho letopočtu začali šlechtit původně malá žlutá nebo červená rajčátka v plody různé velikosti, šťavnatosti, masitosti i barev. Částečně se zachovalo i původně aztécké jméno „tomatle“. V Evropě rajčata na to, aby se stala oblíbenou potravinou, čekala až do konce 18. století. Jejich sláva začala v Itálii, odtud se rajčata rychle rozšířila po celé Evropě.
Ač se jedná o sezonní zeleninu, v obchodech jsou rajčata běžně k dostání po celý rok. Uměle, skleníkově pěstovaná rajčata však často nemají charakteristickou chuť, ani vůni rajčete, potažmo průmyslově vyráběné rajčatové omáčky jsou v drtivé většině vyráběné právě z produktů skleníkových pěstíren a jejich chuť je chemicky dolaďována (tzv. Éčky). Proto co nejvíce využíváme letní sklizeň rajčat z našich zahrádek nebo nákup na trhu od dobrých zahrádkářů a chutné plody přeměňujeme v různé domácí polotovary. Jedním z nich je i rajčatová omáčka známá pod italským názvem „Sugo pomodoro“.
Sugo, nebo také salsa, je italský výraz pro pojmenování omáček. Pomodoro znamená rajčata. Takže rajčatová omáčka, u které se v Čechách vžilo zkrácené pojmenování „Sugo omáčka“.
Sugo omáčka se připravuje jednak k přímému použití, podobně jako česká rajská omáčka, anebo jako polotovar sloužící ke kvalitnímu zpracování rajčat. I když dobrá rajčata hrají hlavní roli, sugo se neobejde bez několika dalších surovin: kořenové zeleniny, cibule, bílého vína, česneku, bazalky a dalších bylinek. V našem receptu na domácí sugo omáčku k uskladnění volíme způsob přípravy s poctivým pasírováním omáčky proto, abychom se vyhnuli zdlouhavému loupání většího množství rajčat (včetně nařezávání slupky a spařování), odstraňování semínek (což je plýtvání surovinou) a svazování či uzavírání bylinek do sítka k vyvaření (tato metoda se používá při přípravě menšího množství omáčky)…
