Tento recept je ukázkou, proč není nad domácí přípravou pokrmů. Dát si pečená žebra v restauraci je loterie (loterie je podvod na lidi a nemám ji rád). Nabízená gramáž = kosti s málem masa, nedobrá marináda, nedopečenost nebo naopak připálenost. Není snad potřeba uvádět více důvodů, proč si tuto výtečnou českou specialitu připravovat zásadně v domácím prostředí.
Žebra jsou součástí bůčku. Při přípravě pokrmu, který nazýváme „žebry“, nejde o to péci kosti, ale maso s kostí. Tohoto základního faktoru však řezníci nedbají. Zakoupení vhodných vepřových masitých žeber je téměř nemožné! Proto musíme koupit celý bok s kostí a žebra si sami seříznout i s nutnou vrstvou masa. To je daný a jasný předpoklad k jakémukoli receptu nazývajícího se „pečenými či grilovanými žebry“. Zbylou část bůčku můžeme využít k jiné kuchyňské úpravě nebo je jednoduše marinovat a upéci společně se žebry.
Máme-li kvalitní masitá žebra, můžeme přistoupit k druhému důležitému kroku, a tím je zhotovení marinády, která určuje chuťový výraz tohoto pokrmu. Receptů na marinády je celá řada. Marináda by měla být vždy výrazné chuti. Mnohdy se neobejdeme bez přidání průmyslových ingrediencí, jako je sójová či worcestrová omáčka. Ty jsou však v marinádě zastoupeny pouze po lžičkách. Kečup (pokud nemáme doma vyrobený) nepřichází do jakékoli marinády v úvahu (máme přeci domácí rajčatový protlak nebo pyré). Chuť marinády (tím celé pečeně) ladíme raději kořením, bylinkami nebo (jako v našem receptu) medem.
Správné upečení žeber je velmi důležité finále. Pečeme vždy na mírnějším stupni a dostatečně dlouho.
Pečení má také dvě základní fáze. Delší doba pečení v zakrytém pekáči zaručí měkkost masa, odkrytím získáváme kůrčičku a vypečenou šťávičku…
