Spojitost názvu tohoto známého receptu se jménem posledního šlechtice z rodu rožmberského (1539 Český Krumlov – 1611 Třeboň) není čistě náhodná. Bez vůle Petra Voka by známý zakladatel rybníků v Čechách Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan některé své projekty nemohl realizovat.
Petr Vok zpočátku nebyl Krčínovým příznivcem. Po smrti bratra Viléma (v jehož službách stavitel rybníků pracoval) poslední pán rozsáhlého jihočeského panství z rodu Rožmberků poslal Jakuba Krčína na soutěž „na stavbu akvaduktu” do Prahy. Tu Jakub Krčín z Jelčan i před tehdejšími italskými mistry v oboru vyhrál, a tak již nestálo nic v cestě k rozvoji a dalším projektům na zakládání rybníků.
Mezi nejznámější díla Jakuba Krčína patří výstavba rybníku „Rožmberk” (největšího na našem území) nebo vybudování mohutné hráze (1574) rybníku „Nevděk“, který byl po povodni v roce 1611 rozdělen na rybníky „Opatovický“ a „Svět“. Naší pozornosti jistě neujde, že velká rozloha rybníka Svět si vyžádala zbourání tehdejší Svinenské předměstí města Třeboně.
Z krátké historické ukázky je jasné, že panovníci ve středověku se všemožným způsobem snažili uspokojit základní potřeby svých poddaných (třeba zakládáním rybníků). Množství nasazených ryb ve své době zaručovalo stravu i pro nejspodnější chudinu. Dnes, přestože jsme rybníkářská velmoc, je tomu bohužel zcela jinak. I uměle chované ryby mají neúměrně vyšší nákupní cenu, nežli jakékoli jatečné maso!
Již v šestnáctém století si byl každý vědom rozdílu v kvalitě masa ryby z rybníku (třeba kapra) oproti rybě říční. Proto recepty s výraznými ingrediencemi přehlušujícími možný rybniční, bahenní nádech, přetrvávají v české kuchyni dodnes. Před jednoduchou přípravu filetu z českého kapra „Podle Petra Voka“ s česnekem, slaninou a paprikou používáme osvědčený trik s naložením na několik hodin do mléka, možná pouze pro jistotu…
