Prase divoké (Sus scrofa) je velký sudokopytník z čeledi prasatovití. Jeho domovinou jsou lesy ve velké části Evropy a Asie, ale člověkem byl zavlečen i na jiné světové kontinenty. Prasata divoká byla odpradávna vnímána jako škodná zvěř a z těchto důvodů byl v 19. a 20. století jejich výskyt na českém území velmi omezen. Nicméně dnes již divočáci opět patří k nejrozšířenější zvěřině v našich lesích a v současnosti jsou v mnoha oblastech již přemnoženým druhem. Není divu, protože kromě člověka pro dospělá divoká prasata představuje největší nebezpečí zejména vlk nebo medvěd a těch u nás ve volné přírodě mnoho nenajdeme.
Myslivci označují samce prasete divokého, slovem kňour, avšak kuchař jej nazývá jednoduše kancem. Samice je bachyně.
Oblíbeným receptem na upečení prasete domácího i divokého jsou tzv. „vrabci”, což znamená pečení masa nakrájeného na kousky s cibulí. U divočáka recept přizpůsobujeme chuti i vůni zvěřiny, takže můžeme použít více česneku, základní koření – kmín doplníme jalovcem a místo vývarem či vodou kance podléváme červeným vínem.
V lese vyběhaný divočák má daleko tužší maso než-li zhýčkané domácí prase z chlívku a kančí (jakožto veškerou zvěřinu) je vždy lepší předem naložit (marinovat). Kančí vrabce však dokážeme připravit i bez předchozího naložení, ale zajisté počítáme s delší dobou pečení…
