V gastronomii používané slovo „jáhla“ je slovo nejasného praslovanského původu. Dodnes jím označujeme potravinářskou surovinu, která je vyráběna loupáním prosa. Proso je náročné na pěstování (musí se často plít), proto byly jáhly již ve středověku drahé a vařily se jako sváteční jídlo a později je začala v kuchyních českých zemí nahrazovat rýže. Ostatně podobné znaky tepelné úpravy s rýží jsou patrné i v dnešní moderní kuchyni.
Ačkoli jsou jáhly velmi zdravou surovinou (mají vysokou výživovou hodnotu – obsahují minerální látky: draslík, hořčík, fosfor, měď, železo, zinek, též vlákninu a vitamíny skupiny B), neustále bojují o pozornost na našem jídelním lístku. Jednou z příčin menší oblíbenosti jáhel může být i jejich nesprávná příprava (podceňovaná hlavně ve veřejném stravování). Před vlastní úpravou (na slaný i sladký způsob) je nutné jáhly propláchnout a několikrát spařit vřící vodou, aby se zbavily, pro jáhly typické, nahořklé a natrpklé chuti. I to, že se k vaření jáhel v drtivé většině používá mléko, má své opodstatnění (mléko dobře vstřebává nechtěné pachuti).
Náš slaný přílohový recept nazýváme kaší, ač jáhlová kaše má vždy konzistenční podobu připomínající spíše italské rizoto a je na hony vzdálená od naší tradiční jemné bramborové kaše. Přesto se jedná o zajímavý recept z opomíjené skvělé, navíc bezlepkové suroviny, vhodný jako příloha k mnoha pokrmům. Jáhly jsou k dostání v každém supermarketu a cenově jsou srovnatelné s jinými přílohovými surovinami, tedy pokud je zbytečně nehledáme v tzv. “bio sortimentu”. Jáhly nekupujeme pro dlouhodobé zásoby, protože značné procento bílkovin a tuku v nich obsažené mohou způsobit jejich žluknutí a hořknutí.
