Ne náhodou se o Češích mluvívá jako o knedlíkovém národu. V žádném případě nás to nemusí nikterak pohoršovat. Ba naopak. Vždyť v které jiné zemi se setkáme s tak širokou škálou výborných knedlíků? Můžeme se pyšnit nápaditostí a dovedností při jejich přípravě. Různých druhů knedlíků je nepřeberné množství, počínaje známými, přímo národními knedlíky, přes různé krajové či oblastní speciality (i naši německy mluvící sousedé jsou jimi vyhlášeni), až po recepty z domácích kuchyní.
Když se však v Čechách řekne „knedlík“, první, co každého napadne (i cizince), je „kynutý houskový knedlík“. Domníváme se, že ctí každé české hospodyňky a kuchtíka, je umět tuto naši národní přílohu dobře uvařit. Vždyť téměř do konce dvacátého století, se tradovalo, že dívka by se neměla vdávat, dokud nezvládne přípravu houskového knedlíku.
Historie houskových knedlíků sahá hluboko do středověku, zmínky jsou již od sedmého století, tedy daleko dříve, než-li Evropa poznala brambory. Výraznému přiblížení do podoby, jak jej známe dnes, se kynutý houskový knedlík dočkal za první republiky. V té době se český houskový knedlík, výrazně se lišící od knedlíků německých, také stává naším národním pokrmem.
Dobrý kynutý houskový knedlík se vyznačuje (jak sám název napovídá) svou nadýchaností a alespoň částečnou strukturou po housce. Je jistě plno receptů, návodů a vychytávek, jak dojít k tíženému dokonalému výsledku. Jeden z nich zde předkládáme.
Ještě upozornění!
Dávejte si pozor na kvalitu a čerstvost droždí (je dobré používat svou osvědčenou značku). Důležitá je i kvalita mouky a je třeba dát těstu potřebný čas na vykynutí. Právě to bývá pro úspěch při vaření kynutých houskových knedlíků stěžejní.
Dobré je též vědět, že domácí kynutý houskový knedlík není nikdy výrazně zabarven dožluta (jedno, byť domácí vejce nebo několik žloutků jej příliš zásadně neobarví). Naopak, u některých výrobců knedlíků se jedná o běžný podvod v podobě přibarvování, přičemž mnohdy vejce i mléko zcela chybí. Proto není nad poctivý domácí kynutý houskový knedlík!