I když je bramborák uváděn jako pokrm slovanských a germánských národností, dovoluji si tvrdit, že se jedná hlavně o českou, potažmo jihočeskou specialitu. Receptů na dobré bramborákové těsto není příliš mnoho, dělí se pouze na dobré a špatné. Chutí a konzistencí se mírně liší s ohledem na další využití bramboráku v naší kuchyni, protože bramborákové těsto využíváme v mnoha pokrmech klasické české kuchyně, jako placky na cmundu a masové směsi, jako obal k zapečení masa, jako samostatnou chuťovku k pivu či vínu, i jako přílohu k mnoha specialitám české kuchyně. Při přípravě bramboráku se nelze ohlížet na rádoby novodobé, moderní, dietně zdravé a podobné výmysly, především proto, že bramborák bez smažení na sádle není ten pravý bramborák!
Pokud připravujeme bramboráčky jako přílohu, to znamená, vytvářet malé placičky (rustikálně na pánvi nebo za pomoci lívanečníku), můžeme v bramborákovém těstě více šetřit moukou. Tím lépe vynikne struktura nahrubo nastrouhaných brambor. Vždyť podíváme-li se do historie, zjistíme, že podle starých receptur na bramboráky není potřeba nic víc, než brambory (které pouští dostatek škrobu) a sůl. Tento opravdu „lidový“ pokrm se v našich zemích postupem času vylepšoval přírodními ingrediencemi (česnekem, pepřem a majoránkou), až vznikla naprostá česká klasika, tak jednoduchá a bohužel tak zneužívaná v potravinářském průmyslu (např. mrazírenském)…
