Pojídání lesních plodů je přirozené pro mnoha živočichy, včetně jejich uchovávání do zásoby. Druh, známý jako Homo sapiens (člověk), svým sběračským uměním a zpracováním, dovedl využití tohoto produktu k dokonalosti. V průběhu staletí byly vždy lesní plody ponechány jako poslední berlička pro ty nejchudší. Každý si mohl lesní ovoce a houby kdekoli nasbírat dosytosti a na trzích byly k mání přímo „za hubičku“. Časy se však mění a v době psaní této kuchařské knihy to u nás dávno neplatí. Ukázkou jsou borůvky. Nejlepší a nejsladší jsou ty velké. Ne, že by v Čechách a na Moravě nerostly, ale vyskytují se přirozeně v horských oblastech, čili chráněných a to i před česači těchto plodů, kteří pro zisk přírodě škodí. Zvěř a ptáci zde mají hostiny. My, obyčejní lidé, se zajisté spokojíme s nasbíranou bandaskou třeba i menších borůvek rostoucích po zbytku naši republiky. Můžeme si však borůvky malé i slaďounké velké (tuzemské a paradoxně i z dovozu) zakoupit na tržnici či v jakémkoli supermarketu, ovšem za nemalé peníze.
Na náš koláč lze samozřejmě použít borůvky jakékoli, jen podle druhu bereme zřetel při dochucování cukrem (menší borůvky jsou kyselejší). Piškotové těsto snad k borůvkám ladí nejlépe. Je to opravdová klasická koláčová pochoutka…
