Příběh otce, kterého náhle opustila jediná dcera
Osobní životní tragédie, kterou si musí v osudu času prožít mnoho lidí, není jediným námětem této knihy. Všechna dostupná média v březnu 2013 informovala o smrti studentky Barbory na maturitním plese. Nedá se slovy vyjádřit neskutečná bolest při ztrátě bližního, tím více svého dítěte. To je hlavní moto této knihy pro všechny, kdo si podobnou bolest musí prožít, postupem delšího času se smířit s životní realitou a žít dál. To, zda jsme ateisti nebo věřící v jakémkoli náboženském vyznání na tento stav má malý vliv. Je to v nás v naší duší ve vzpomínkách a ve vědomí že nás naši bližní opravdu neopustili a věříme, že se společně opět shledáme, byť v jiné dimenzi. Napsáním této knihy jsem chtěl alespoň trochu pomoci všem v podobných těžkých životních situacích.
Nicméně kniha má veliký podtext, který je a bude aktuální dávno po uměle vytvořené aféře mediálně spjaté s drogami, ve spojitosti mé dcery Barbory na maturitním plese. Má vlastně podtexty dva, které se vzájemně prolínají.
Vysoký úředník kriminální policie z protidrogového oddělení pro svou neschopnost vyřešit jiné případy (zatčené dealery drog na plese) zneužil jméno studentky a zamlčoval informace a důkazy, které jasně vyvracely jakoukoli spojitost mé dcery s drogami, a na základě kterých by musel ukončit vyšetřování jiných osob. Tím vědomě vytvořil obrovský prostor k mediálním spekulacím této velice sledované tragické události. I když si musel být vědom, mírně řečeno, krajní neetičnosti svého jednání, tak se dále aktivně podílel v „tzv. přednáškové protidrogové aktivitě“ na školách, kde lživě prezentoval právě případ z maturitního plesu. Smutné poznání a hluboké zklamání v zástupci policie, ke které bychom měli mít, mi všichni běžní občané, úctu i respekt.
Média mají obrovský vliv na vnímání lidí a jsou dvousečnou zbraní. Na jednu stranu plní neocenitelnou službu pro informování nás všech o aktuálním dění a brání svobodu projevu, ale na stranu druhou vytváří podhoubí k dezinformacím a bludům, tím i k obavám a stresu. Tato druhá varianta je živena špatnými, neúplnými nebo dokonce žádnými zdroji. Zde přichází ke slovu dohady a spekulace a ty mají s pravdou pramálo společného. Jednoduše řečeno, pokud mocná média nemají relevantní informace tak si je na základě „zaručených zdrojů“ vytvoří sama a tím vlastně mystifikuje širokou veřejnost. Stačí jedna informace špatného pisálka a ostatní již pouze opisují (samozřejmě s odkazem na příslušný zdroj – tím si myjí ruce) a tím se lavina dezinformací řítí a nabaluje na sebe další a další zkázonosné výplody. Ovšem odpovědnost nepadá pouze na samotné žurnalisty, kteří snaží dělat svoji práci. Největší podíl na dezinformacích mívají právě osoby zastírající nebo zcela znemožňující přístup novinářům k informacím takovým, na jejichž základě by mohli veřejnost objektivně seznamovat s danými událostmi (veřejnost má na ně právo). Tak to bylo a je i v současnosti, a to v různých oblastech.
Jako by samotné neštěstí se smrtí naší dcery samo o sobě nestačilo, byla ještě vytvořena, na základě informačního embarga kriminální policie, mediální kauza spojující smrt Báry s drogami. Ukázalo se, že zcela bezdůvodně. Dlouhodobým mediálním běsněním bylo pouze pošpiňováno jméno zemřelé dívky. A my rodiči jsme si sáhli až na samé dno…
- Autor: Jaroslav Vlk
- Grafická úprava: Hana Daňková / T-Studio, s.r.o.
- Obálka: Brožovaná
- Počet stran: 208
- Vydání první 2015
- Tisk: Van druck, s.r.o., Sedlčany
- Nakladatel: Jaroslav Vlk, Praha
- ISBN 978-80-906128-0-8