Výroba některých domácích těstovin nemusí být nikterak složitá, ale i tak bývá při přípravě těstovinových pokrmů tou nejzdlouhavější částí. Před samotným tvořením a následným uvařením těstovin je prvotní výběr a realizace daného těsta. Jedním z mnoha kriterií při přípravě těsta je volba mouky. V receptu pracujeme se směsí pšeničné hladké mouky a semoliny, doplněné vodou a celými vejci (žloutek i s bílkem). To nám přináší o něco pevnější těsto, nežli u těsta z hladké pšeničné mouky, žloutků a vody.
Semolina, potažmo semolinová mouka, je pšeničná krupice umletá z tvrdé neboli tvrdozrnné pšenice (Triticum durum). S tímto těstem se při tvarování těstovin lépe pracuje, ale vyžaduje o něco delší čas tepelné úpravy (vaření) než u jemnějších těstovin z hladké mouky a vaječných žloutků.
Pokud jsme se dotkli samotné doby vaření těstovin, věřte, že pasta (jak těstoviny nazývají Italové) se nevaří na čas (který se dle druhů těsta velmi liší), ale na chtěný stupeň uvaření. To, co je pro Itala al dente, tedy, že při skousnutí těstovina křupne, může se Čechovi zdát nedovařené (tento způsob vaření pasty však používáme vždy k další tepelnému zpracování např. zapékání). Zkrátka, jiný kraj, jiný mrav a hlavně jiná chuť a zvyklosti. Nejhorší je snažit se v tomto ohledu někomu jinému vnutit „co je správně“, proto se při vaření těstovin nenecháme zbytečně ovlivňovat a řídíme vlastním citem…
