O historii pizzy i původu tohoto slova se vedou spory. Slovo „pizza“ může pocházet z byzantské řečtiny („pitta“- koláč). Je ale také možné, že pochází ze staroegyptského slova („bizan“- kousat). Název pizza bývá též často odvozován ze slova „picea“, které je z neapolského dialektu italštiny (označovaly se jím pečené placky z kynutého těsta, na které se kladly další ingredience).
Prapůvod dnes světoznámého pokrmu sahá hluboko do minulosti, kdy začali staří Egypťané a Řekové rozemílat obilí a po jeho zpracování s vodou připravovali ploché koláče z jednoduchého těsta. Později je začali obkládat různými doplňky. Mnohé jejich zvyky převzali staří Římané (odtud se díky dobyvačným válkám těsto na koláče v různém podání i vývoji šířilo nejen v celé Evropě).
Ke zlepšení chutnosti pizzových koláčů došlo rozšířením výroby sýrů a také pěstováním rajčat v Evropě a hlavně v Itálii (samozřejmě až po objevení Ameriky, odkud rajčata pocházejí). Pizza byla původně pokrmem chudších vrstev s jednoduchým využitím regionálních surovin.
Teprve poměrně novodobá historie dává vyniknout tomuto koláči z tenkého kynutého těsta jako italskou specialitu. Italský fenomén pizzy odstartovala vlastně pizza na počest italské královny Margherity (Markéta Savojská), která v roce 1889 navštívila pizzerii s názvem Brandi v Neapoli. Pizza se stala italským národním pokrmem, ale její světoznámou popularitu zajistila opět Amerika (podobně jako s rajčaty, tentokrát díky italským přistěhovalcům). Stejně, jak se věhlas italské pizzy díky Američanům rozšířil do celého světa, podobně rychlým způsobem dokázali američtí „gastronomičtí“ podnikatelé tento skvělý pokrm deklasovat ve fast food stylu předpřipraveným pizza těstem a završili to zmrazenou hotovou pizzou. To vše se též rozšířilo, jako zhoubný nádor, do celého světa na úkor klasických italských pizzerií.
Proto není od věci si připravit vlastní pizzu doma.
Jejím základem je jednoduché kynuté těsto na pizzu, které doplňujeme ingrediencemi dle vlastního výběru na mnoho variant pizzy…
