Na názvu tohoto velmi známého jídla, dříve ke koupi v každém bufetu či nádražním stánku, jsme se nemohli shodnout. Jde o obyčejnou chlebovou topinku smaženou ve vajíčkové směsi potřenou hořčicí a zdobenou čerstvou cibulí. Mnozí z nás tuto topinku mají v paměti jako „smaženku“, a to i v opačné variantě, tedy chléb potřený hořčicí s vaječnou plackou (často dokonce zahušťovanou strouhankou) navrch. To ale odporuje samotné podstatě původně domácího receptu, a tou je chutné zužitkování stárnoucího chleba!
Nechceme se v našem receptu vracet k nechvalně známému „rychlému občerstvení“ u kdejakého pouličního prodejce. Vraťme se ale o několik let zpět, nebo že by již desetiletí? V každém případě, v druhé polovině minulého století a ještě začátkem tohoto století, bylo toto jídlo více nežli známé v každé domácnosti. Ano, daleko více se šetřilo a každý kousek, byť tvrdého chleba, bylo nutno zužitkovat. A s tím si hospodyňky dovedly bravurně poradit, například v podobě vaječných topinek.
Je na čase si tento recept připomenout i v dnešní době relativního blahobytu (při vymýšlení různých kreativních a mnohdy cenově zbytečně nákladných pokrmů). Pokud si na smaženku jednou za čas vzpomeneme, tak třeba nejen proto, že nám přebývá kousek staršího chleba, ale zajisté i proto, že jsme na ni dostali chuť. Vždyť čerstvé domácí provedení tohoto jídla bylo vždy diametrálně odlišné od zmíněných oschlých, nebo naopak zmokvaných pouličních výtvorů…