„Maturák“ aneb, jak to opravdu bylo

V tento čas lidově nazvaného „Dušičky“ dovolte, abych trochu odbočil od tématu kuchtění a dnešní aktualitu věnoval vzpomínce na svoji dceru Báru.

Každý to má jinak a lidé vzpomínají na své zesnulé příbuzné různým způsobem a jistě v různých dnech během celého roku. Jistým sjednocením je právě „Svátek zesnulých“ připadající v našem kalendáři na druhý listopad (je škoda, že tato velmi duchovní záležitost není státním svátkem se dnem volna na rozdíl od jiných přežitých a zbytečných).

Jsem rád, že jsem ateista a nejsem zfanatizován žádným Bohem, žádnou církví a jejich odnoží (jedině ateista má ty nejlepší předpoklady ke zdravému a neovlivněnému úsudku) . Avšak to neznamená, že v nic nevěřím. Jistý druh víry se nejvíce projeví právě při vyrovnávání se s odchodem těch nejbližších, kdy člověka ovlivňují nepopsatelné vjemy.
Je zajímavé, že jsem se krátce po smrti Báry seznámil s Hankou – Báro ty jsi to tam nahoře nějak zařídila – díky.

Nejsem spisovatel, ale po odchodu mé jediné dcery, přímo na jejím maturitním plese v březnu 2013, jsem musel knížku napsat.

Kniha „Maturák aneb, jak to opravdu bylo“ je nejen pro ty co se snaží vypořádat s tím nejhorším – ztrátou svého dítěte (kdyby nějaký Bůh byl, jistě by si ohlídal přirozenost bytí).

Příběh má další dva hluboké podtexty, které se vzájemně prolínají.

Je to neschopnost kriminální policie k řešení drogových případů (zcela účelově si vzali naší tragédii jako rukojmí a ponechali si případ ve svém rezortu).

Tím dali podhoubí pro média a prostor pro neověřené zprávy a dokonce pro zcela zavádějící komentáře některých redaktorů v tisku. Více než tři měsíce byly fotky mé Barči a spekulace o příčině její smrti v bulvárech různého ražení, a nejen v bulvárech. Věřte, že nepodložené novinářské teorie o možnému vlivu nějaké drogy na úmrtí mé dcery naší rodině na psychickém rozpoložení nepřidalo. A to zcela zbytečně právě díky policii, která včas nezveřejnila negativní výsledky toxikologických testů.
Proto jsou v knize bez servítků publikována jména těch „echt“ zůčastněných (jak z policie, tak z novinářské spodiny).

Co dodat po více než deseti letech?
Hlavně nespoléhejte na nějakou stoprocentní spravedlnost z moci úřední a veškerá média berte s velkou, ale velkou rezervou. Protože média jsou dvousečnou zbraní…

Knihu „Maturák“ si můžete objednat na stránce AUTORSKÝ E-SHOP .