I když existuje na 300 odrůd chřestu, v praxi rozlišujeme chřest hlavně podle barvy na bílý a zelený (případně fialový). Barva nezávisí na odrůdě, ale na způsobu pěstování. Pod zemí je stonek (pazoch) chřestu vždy bílý, nadzemní část vlivem světla a fotosyntézy nejprve zfialoví a posléze, delším působením světla zezelená Aby se zabránilo přístupu světla, vrší se při pěstování nad sazenice chřestu půda. Bílé pazochy je vždy nutné před zpracováním řádně oškrábat a dřevnaté konce stonků odlomit (můžeme vyvařit ve vývaru). Míra dřevnatosti hodně závisí na stáří, resp. mladosti chřestu. Čerstvé pazochy jsou skutečně bílé, nikoli nahnědlé.
Medvědí česnek je vytrvalá léčivá bylina s podzemní 4-6 cm dlouhou cibulí. Sbírají se však především listy. Na našem území jsou rozšířeny dva poddruhy medvědího česneku – pravý (v Čechách) a ukrajinský (v severovýchodních Čechách a na Moravě). Medvědímu česneku se nejlépe daří ve vlhčích, živinami bohatších listnatých a smíšených lesích, hlavně luzích, spíše na stinných místech, často kolem potoků, ale i na vlhkých loukách. Pozor, listy medvědího česneku jsou podobné listům jedovaté konvalinky, při promnutí listu mezi prsty nás jemná česneková vůně neomylně o správnosti sběru upozorní. Jemnost medvědího česneku se projevuje nejen ve vůni, ale i v chuti (na rozdíl od klasického česneku setého). I proto je v našich kuchyních tak oblíbený.
Na jaře se chřestová sezóna prolíná s dobou růstu listů medvědího česneku, a tak neváháme využít spojení této čerstvé zeleniny a byliny na přípravu lahodné smetanové polévky. Obě tyto ingredience jsou vyhlášeny svými léčivými účinky a tepelné zpracování by mělo být co nejkratší (u medvědího česneku minimální či žádné), a to i v případě přípravy polévky. Tím se však recept na „Chřestovou polévku se smetanou a medvědím česnekem“ neobejde nejen bez smetany, ale hlavně bez kvalitního, předem připraveného vývaru. Právě druh použitého vývaru (zeleninový, různý masový) ovlivňuje ráz této polévky…