Svatý Martin z Tours žil ve čtvrtém století našeho letopočtu a během svého dlouhého života toho zažil hodně. Narodil se (roku 316 nebo 317) v římské provincii Panonie ve městě Sabaria (v dnešním Maďarsku), největší část svého života strávil na území dnešní Francie. V mládí prodělal na přání svého otce vojenskou kariéru. Martina však přitahovalo křesťanství, nechal se pokřtít a odešel z armády. Tíhl k poustevnickému způsobu života, chtěl se věnovat se modlitbám a rozjímání. Místo toho jej však čekala biskupská diecéze v Tours (v západní Francii). Z pozice biskupa zahájil velké obracení tehdejších Galů na křesťanství. I přes svou vysokou církevní pozici žil skromně s pokorou duchovního života a tím si získal oblibu prostých a chudých lidí. Po své smrti (8.listopadu 397) byl slavnostně 11. listopadu pohřben ve městě Tours. Na pohřeb proudily masy lidí a právě tento den se stal svátkem svatého Martina. V katolické církvi Martin patří mezi první, které označila za svaté.
Osoba svatého Martina je spojována s několika legendami.
Z období jeho vojenského života známe „legendu o plášti“, kdy se za jednoho velmi mrazivého zimního večera Martin podělil o polovinu svého důstojnického pláště s vymrzlým žebrákem, přičemž neváhal tento drahocenný plášť ve dví přetnout vlastním mečem. Téže noci se Martinovi zjevil Ježíš oděný do poloviny jeho pláště a to byl pro Martina podnět, že se dal správným směrem – ke křesťanství.
Husy bývají hlavními hrdinkami dalších legend o svatém Martinovi. Podle jedné se Martin chtěl ze své skromnosti vyhnout vysvěcení na biskupa, a tak se ukryl v hejnu hus. Ty jej však svým kejháním prozradily. Jiná legenda praví, že husy Martina, již jako biskupa, často kejháním rušily při kázání a tak za trest všechny skončily na pekáči.
Kolik pravdy je na těchto husích legendách se nikdy nedopátráme, ale pravděpodobné je, že si je vymysleli sedláci až dávno po smrti světce, aby byl na jeho svátek velký zájem o husí maso. Ostatně s podobným nápadem později přišli i vinaři, kteří chtějí již začátkem listopadu prodávat stočené mladé víno. Proto se rozhodli pojmenovat první vína nového ročníku jako „Svatomartinská“ a jejich slavnostní symbolické otevírání probíhá každoročně na různých slavnostech vždy právě jedenáctého jedenáctý v jedenáct hodin.
I u nás v Čechách a na Moravě máme dlouholetou tradici v přípravě husího svatomartinského menu (minimálně z dob Rakousko-uherské monarchie). Základní svatomartinské menu logicky vychází ze zpracování celého, tak velkého ptáka jakým husa je, do podoby pečínky z husy a současné využití jejích částí (i krku a drobů) na polévku zvanou kaldoun nebo kaldon. Proto pečeme husu bez křídel, na nich je nejvíce masa potřebného do pořádné polévky, ale to nevadí, protože husa má masa dost.
Ano, můžeme pohodlně využít služeb některé dobré restaurace a pozvat rodinu na svatomartinský oběd či večeři. K tomu však potřebujeme včasnou rezervaci v osvědčeném podniku a hlavně dosti naditou peněženku (současné době ještě více). Máme však i druhou, daleko kreativnější možnost. Tou je užít si některý volný den (třeba víkend) okolo svátku svatého Martina s rodinou nebo pozvanými přáteli v pohodovém domácím prostředí naší kuchyně a zhotovit si husí pečínku i polévku sami.
„Svatomartinská husa s vídeňskými knedlíky a hlávkovým brusinkovým zelím„, to je název našeho kompletního hlavního chodu (recept v kapitole „Drůbež“). Jedná se vlastně o troj recept, podrobné popsání na husí pečínku (plněnou jablky) se všemi vychytávkami tak, abychom dosáhli křupavé kůžičky a zároveň měli na odebrání cenné husí sádlo, na odlehčený vídeňský knedlík i na nezbytné zelí, v tomto případě dušené z čerstvé hlávky a doplněné brusinkami.
„Kauldoun z husího vývaru“ (recept v kapitole „Polévky“) je specifická polévka, dosti sytá. Proto jistě přijde její podávání vhod ještě během delšího dopékání husičky (ne přímo před hlavním chodem).
Přípravu na oba recepty provádíme den předem.
Protože podle tištěného receptu se kuchtí nejlépe, můžete si naše recepty objednat v PDF tiskové kvalitě ze seznamu receptů na našem
autorském e- shopu.
autorském e- shopu.
Obzvláště si cením detailního popisu pracovního postupu u receptů.
Ondro děkujeme a přejeme hodně kulinářských úspěchů, třeba i s některými našimi recepty. J+H