Název pokrmu „Roastbeef“ nebo též „Rostbíf“ bychom mohli do češtiny volně přeložit jako hovězí pečeně z roštěnce. Často se k této hovězí klasice přidává přídomek „anglický“. Je to hlavně pro způsob upečení masa, protože pečeně na anglický způsob znamená růžové maso uprostřed. Správně upečený rostbíf je tím příkladem i s tím, že růžovost (stupeň propečení medium) pečínky je na řezu patrná téměř po celém kuse (kromě několika milimetrů na okrajích, dané prudkým počátečním orestováním masa). Rostbíf připravujeme vždy z většího kusu masa, ostatně to, co nesníme jako hlavní jídlo, s radostí upotřebíme ve studené kuchyni. Obecně platí, čím větší rostbíf, tím lepší (opravdu nemá cenu péci tři čtvrtě kilový kousek masa).
Hovězí roštěnec rozdělujeme na vysoký a nízký. Vysoký roštěnec leží vedle páteře blíže k hlavě, zatímco nízký roštěnec pokračuje dále k ocasu. Na rostbíf se často používá nízký roštěnec. Nízký roštěnec by však neměl být příliš nízký a při jeho úpravě je nutné maso zpevňovat svázáním potravinářským provázkem, jinak se během pečení ještě víc rozplácne do šířky. Daleko lepší volbou je nákup minutkového vysokého roštěnce, který je tukem vice prorostlý, čili chuťově lepší. Jeho tuková struktura maso rozděluje na dvě části a po jednoduchém oddělení její menší (nižší), tučnější části (kterou použijeme na jiný recept) získáme tu nejlepší část roštěné k přípravě rostbífu, kterou již netřeba zpevňovat provázkem.
Dalším důležitým krokem k přípravě rostbífu je nasolení a na dostatečně dlouhou dobu naložení očištěného masa. Nechceme mít maso výrazně dochuceno pouze na povrchu a uvnitř mdlé, nevýrazné chuti! Dostatečné nasolení je nezbytné pro všechny druhy rostbífu, které od sebe odlišujeme pouze ostatními ingrediencemi dle chuti (kořením či bylinkami). V našem receptu představujeme jednoduchou klasiku za použití pepře, hořčice a worcesterové omáčky.
Správná tepelná úprava (při které je vítanou pomůckou vpichový teploměr) je pouze třešničkou na pomyslném dortu zvaném „Roastbeef “…