Krůta (krocan) domácí je domestikovaným potomkem krocana divokého. Její domovinou je střední Amerika a Mexiko. Tohoto velkého ptáka chovaly (převážně na maso, které je pokládáno za jedno z nejchutnějších, má nízký obsah tuku, ale vysoký obsah bílkovin, hořčíku, draslíku a vitamínů ze skupiny B) indiánské kmeny dávno před objevením amerického kontinentu Evropany (např. Olmékové, Aztékové, Mayové, Močikové, Inkové a další).
Do Evropy se krůty a krocani dostali prostřednictvím španělských dobyvatelů krátce po objevení Ameriky (začátkem šestnáctého století) a jejich chov se zde rychle rozšířil. V českých zemích se krůty začaly chovat poměrně pozdě, až v 18. nebo počátkem 19. stol., a komerční chov krůt pro maso byl zaveden až po roce 1945.
Zatímco se v některých státech celé krůty (hlavně krocani, kteří dosahují dvojnásobné jateční hmotnosti) staly kulinářskou doménou spojenou s různými svátky (v USA a Kanadě krocan nadívaný a pečený vcelku na svátek „Den díkůvzdání“, ve Velké Británii jako vánoční pokrm), u nás se tato velká drůbež využívá ve stavu děleném na jednotlivé části (velký krocan určitého plemena může vážit jako malé prase, které také málokdy kupujeme vcelku).
S jednotlivými částmi krůty se daleko lépe pracuje a nabízejí nám mnoho kulinářského uplatnění. Tak, jako vykostěná krůtí stehna bez kůže použitá v našem receptu, jehož základem k dokonalosti je naložení tužšího krůtího stehna na dostatečně dlouhou dobu do patřičných ingrediencí, které maso dochucují i křehčí…
