Do Evropy se rajče dostalo společně s bramborem v 16. století z oblasti Střední a Jižní Ameriky. Zpočátku bylo ovšem pokládáno za jedovatou rostlinu, proto se pěstitelství rajčat, hlavně ve střední Evropě, začalo výrazněji rozvíjet až v 19. století. Tato rostlina není příliš náročná, dobře odolává chladu, lze ji proto pěstovat i v mírném podnebí, kde ovšem dosahuje menšího vzrůstu. Oblíbená je tedy i na českých zahrádkách. U nás se rajče pěstuje jako jednoletka, protože nesnese mráz. Plody – rajská jablka – mají v závislosti na kultivaru různé tvary i barvy, jsou velmi chutné a výživově cenné. Nezralé (zelené) plody rajčete mohou způsobit v syrovém stavu otravu organismu. Ty zralé jsou naopak bohaté na Beta-karoten a vitamín C.
Obliba sezonního pěstování odrůd rajčat vhodných pro naše klimatické podmínky (keříčkové i tyčové) neutuchá ani s rozvíjejícím se dovozem rajčat z oblastí s teplejším podnebím, ani s množícími se pěstírnami ve velkosklenících s umělým (nepřetržitým) osvětlením a zavlažováním (též neustále po kapkách) vodou „obohacenou živinami“ (rostliny nerostou z klasické zeminy). Jasným důvodem je chuť i vůně plodu (bobulí), která je (samozřejmě podle druhu odrůdy) u rajčat z našich zahrádek zcela jiná, nežli u zmíněných celoročních dovozových či velkoskleníkových produktů, známých nejen ze supermarketů, ale bohužel již také z „farmářských trhů“.
Naší domácí rajčatové úrody (nebo darovaných rajčat ze zahrádky) si velmi vážíme a co nestihneme zkonzumovat v čerstvém stavu během sezony, zpracováváme jako domácí polotovary bez chemických dochucovadel a konzervantů.
Přirozenou říznou chuť zralých rajčatových plodů nejlépe zachováme jednoduchou výrobou pyré bez zbytečného dochucování. Nemá příliš velký význam vařit pyré z kupovaných rajčat bez vůně a chuti.
Pyré lze zavařit ve zcela přírodním stavu (pouze rajčata, nic jiného). Pro delší uchovávání však často přidáváme sůl a cukr, jakožto přírodní konzervanty. Podstatou pyré je zachovat v co největší míře přirozenou chuť dané suroviny a alespoň část výživové hodnoty (která se bohužel tepelným zpracováním snižuje). Další dochucovací ingredience (byť přírodní, jako česnek, bylinky nebo koření) do pyré nepatří (to bychom připravovali rajčatovou omáčku, kečup či čatní), protože pyré používáme jako jednoduchou celoroční náhradu čerstvých rajčat do polévek, omáček, šťáv apod.
Domácí rajčatové pyré je též předstupeň při výrobě domácího rajčatového protlaku (proto spojujeme výrobu pyré a protlaku v jeden dvojrecept). Další, delší tepelnou úpravou pyré (opakovaným restováním a vypařováním přidávané vody, ovšem před případným přidáním soli a cukru) získáme polotovar husté konzistence a tmavší barvy. Protlak využíváme v naší kuchyni též v mnoha pokrmech, podobně jako pyré, avšak stačí použít daleko menší množství. Jedinečné uplatnění má při přípravě českých specialit a u mnoha pokrmů je protlak nenahraditelný (dobrou gulášovou či dršťkovou polévku, nebo poctivý guláš z čerstvých rajčat nebo pyré zkrátka neuvaříme).
