Domácí kuchtění se vyplatí – komentář

Stále více se v gastronomii otvírají pomyslné nůžky mezi tím, co můžeme koupit jako hotový produkt a tím co si dokážeme sami připravit. Jsou však různá kritéria, která se napříč naší vlastí mohou lišit. Tak to zjednodušme do dvou bodů, nejen podle možnosti stravování, ale i cenově.

Velká města.

Jsou zde obrovské budovy kde sídlí mnoho firem (tisíce lidí), samozřejmě většinou s centrální kuchyní, kam se zaměstnanci sjíždějí (do nějakého patra) stravovat. Je to něco jako obrovská závodní kuchyně, která může být dobrá či špatná. S domácí stravou se rovnat nemůže, protože je to vždy velkovýrobna. Ceny zde bývají v úplně jiné cenové hladině (možná se přibližují realitě za kolik porci dokážeme uvařit doma), než když opustíte bludiště mrakodrapu a stanete v nedaleké velkoměstské restauraci.
Restaurace a stravování se v nich je dalším tématem. Ve velkých městech je každodenní stravování v restauraci velkou finanční zátěží pro každou peněženku (ne každý má benefit ve formě stravenky). Kvalita pokrmů opět různá. A využití rozvozových firem v plastových nádobách? Tak to je ten nejdražší gastronomická zátěž, kterou si můžeme dovolit (dovážená pizza v krabičce, tedy skoro nic na tenkém těstě pochybné jakosti je toto příkladem).

Máme tu však ještě jeden vzor na možnost velmi levného stravování, ovšem ne pro každého. Ano uhodli jste, jsou to „kantýny“ na úřadu vlády či v poslanecké sněmovně. Zde se do sytosti najíte za pakatel. Dokonce levněji, nežli je nákupní cena surovin na přípravu pokrmů (o dalších nákladech nemluvě). To se jistě bez značných dotací ze státního rozpočtu neobejde. Mějme však pochopení, vždyť naši zákonodárci na tom zřejmě nejsou finančně zrovna nejlépe…

Menší města a vesnice.

Zde nenajdeme výškové budovy s koncentrací mnoha firem se stovkami zaměstnanců (možná někde na periferii města v průmyslové zóně). Centrální výroba pokrmů se týká zejména školního a zdravotnického charakteru (to jistě i ve velkých městech). Co se týká restaurací, kvalita je zde většinou výrazně lepší, než ve velkých městech. Proč? Jednoduchá odpověď, konkurence. Ve stotisícovém sídlišti v metropoli či krajském městě těžko najdete jednu či dvě dobré restaurace. V okresním městě s několika desítkami tisíc obyvatel je jich jak naseto. V malých městech a na vesnicích se daleko více využívají domácí suroviny a v gastronomii je to znát. Ovšem kupní síla je zde menší, přičemž restaurace v poměru k ní jsou drahé (nemohou vařit za méně nebo sázejí na cestovní ruch).

Shrnutí.

Domácí kuchtění se vždy a všude vyplatí. Cenou a hlavně zaručenou kvalitou. Tak zapomeňme na předražené gastronomické výrobky a vraťme se k poctivému domácímu vaření. Že na to není čas? To je Boha pustá výmluva. Alespoň občas si chvilku na domácí přípravu jídla může najít každý, a nebo alespoň některý člen rodiny.

To, co může fakticky a velmi výrazně naše kulinářství negativně ovlivnit jsou ceny potravinářských surovin v našich obchodech a supermarketech. Nevídaný nárůst cen v několika málo letech téměř všeho (některé komodity přímo skokově). V médiích vidíme jak se přou chovatelé a pěstitelé s potravinářskými výrobci a s obchodními řetězci o tom, kdo za to může. Tak dlouho to sledujeme, až nás to přestane bavit a raději přistoupíme na českou disciplínu, kterou jsou ceny v akci a mobilní aplikace (při jejich použití bývá u vybraných položek jiná cena než ta běžná – hrůza co se děje). A naši volení zákonodárci? Ti nezmohou zcela nic (ani vláda, ani opozice), to je fakt. Ti se mohou akorát jít při tom stále více byrokratickému a jistě vyčerpávajícímu maratonu občerstvit do své dotované kantýny, aby měli dostatek sil ke schvalování dalších nesmyslných zákonů či jejich obstrukcí…

Pes aby se v cenové džungli supermarketů vyznal. Natož Vlk nebo Daňková. Tak se může stát, že do obchodu budeme posílat naše kočky, po těch snad žádnou „apku“ vyžadovat nebudou…

• 

  Kočky jdou nakupovat