Maturák
aneb, jak to opravdu bylo
Příběh otce, kterého náhle opustila jediná dcera
Každý to má jinak a lidé vzpomínají na své zesnulé příbuzné různým způsobem a jistě v různých dnech během celého roku. Jistým sjednocením je právě „Svátek zesnulých“ připadající v našem kalendáři na druhý listopad (je škoda, že tato velmi duchovní záležitost není státním svátkem se dnem volna na rozdíl od jiných přežitých a zbytečných).
Jsem rád, že jsem ateista a nejsem zfanatizován žádným Bohem, žádnou církví a jejich odnoží (jedině ateista má ty nejlepší předpoklady ke zdravému a neovlivněnému úsudku) . Avšak to neznamená, že v nic nevěřím. Jistý druh víry se nejvíce projeví právě při vyrovnávání se s odchodem těch nejbližších, kdy člověka ovlivňují nepopsatelné vjemy.
Je zajímavé, že jsem se krátce po smrti Báry seznámil s Hankou – Báro ty jsi to tam nahoře nějak zařídila – díky.
Nejsem spisovatel, ale po odchodu mé jediné dcery, přímo na jejím maturitním plese v březnu 2013, jsem musel knížku napsat.
Proto jsou v knize bez servítků publikována jména těch „echt“ zůčastněných (jak z policie, tak z novinářské spodiny).
Hlavně nespoléhejte na nějakou stoprocentní spravedlnost z moci úřední a veškerá média berte s velkou, ale velkou rezervou. Protože média jsou dvousečnou zbraní…
Knihu „Maturák“ si můžete objednat na stránce AUTORSKÝ E-SHOP .
Nejnovější komentáře