Zmrzliny

Historie zmrzliny je velice dlouhá a spletitá. Od smíchávání ledu a sněhu s ovocem či ovocnou šťávou (to byl spíše sorbet) dávno před naším letopočtem, přes různé vynálezy sloužící k uchování teploty, recepty z různých koutů světa, až po masivní velkovýrobu zmrzlinových produktů a znovu trochu zpět k přípravě poctivé zmrzliny.

Z pouhých sorbetů se postupem času vytvořily technologie umožňující zchlazení (i uchování po určitou dobu) různých ovocných, později i smetanových směsí do podoby dnešní zmrzliny. Náklady na zmrzlinu byly zpočátku tak obrovské, že byla dlouhou dobu výsadou pouze těch nejbohatších. Mezi širší vrstvy se zmrzlina začala dostávat postupně (jak a kde) až v průběhu 19. a začátkem 20. století. Zmrzlinových chutí a receptů i variant podávání (např. na špejli, v oplatkovém kornoutu, mezi oplatkami, jako součást pohárů) bylo vytvořeno mnoho. Američané, Italové a Číňané se dohadovali, kdo má lepší zmrzlinu. Vše podpořené rozvíjející se technikou na její výrobu.

A pak to přišlo. Rozšířené používání syntetické chemie v potravinářství. Hrob poctivé potravinářské výrobky je vykopán. U zmrzlinových produktů je ještě hlubší, protože syntetická chemie svými vlastnostmi právě v průmyslově vyráběných zmrzlinách vyniká (konzervanty, dochucovadla, ztužovače, barviva a mnoho dalších). Větší seznam tzv. éček než ve pseudozmrzlinách – ztuhlých hmotách rafinovaně balených či stáčených ze zmrzlinových strojů si ani nelze představit. Dejte pozor na děti, milovníky zmrzliny, na které je cílena reklama těchto produktů.

Za dávných časů byla zmrzlina pouze pro vládce a vyvolené, poté jen pro nejbohatší vrstvy, dnes si můžeme i v domácí kuchyni zmrzlinu vyrobit. Ale dobrá zmrzlina to je vždy nákladnější kumšt z kvalitních surovin…